Pavel Čada.gif

Jesenické tisícovky

Jesenické tisícovky

Naštěstí jsou ještě místa, která tak nějak stále zůstávají přírodě a tichý pohyb v nich, je čirou radostí. Jsou to místa bez davů turistů, často úplně bez lidí. Místa plná klidu a nespoutanosti. V dnešní době vzácná zákoutí, která si zachovávají svou divokost - a to třeba i v Jeseníkách. Mám rád Jeseníky, hory s nádhernou a často ještě nedotčenou přírodou. A tak se sem pravidelně vydávám každé roční období a za každého počasí. Na vrcholky více jak tisíc metrů nad mořem - na místa, která mě naprosto očarovala.
Skály na Žárovém vrchu (1094 m. n. m.)
Slyšel jsem, že na Žárovém vrchu mi výhled vezme dech. A tak se při svém jarním toulání po Jeseníkách bez značených stezek úplně nejdříve vydávám právě tady. To zatím nevím, že se mi na tomto vrcholku tak zalíbí a vyšlápnu na něj ten stejný rok ještě mockrát. Taky že ano, dokonce i moje úplně první noc pod širákem byla právě na Žárovém vrchu. A vracím se stále. Přitahuje mě sem nejen klid, ale nejvíce skály, ze kterých je parádní rozhled. Ten nejlepší se mi nabízí pochopitelně na té největší, a tak tady dlouhou dobu jen tak sedím a zírám. Občas pořídím pár záběrů, ale hlavně s úžasem zírám a užívám si to. Když se podívám po pravé straně dolů, zaujme mě o dost menší skála a už přemýšlím, jak se na ni dostat. Několik slabin brzy nacházím a vzápětí se mi nabízí další nádherný pohled. Už sice ne tak široko daleko, ale hlavní skála na které jsem byl před chvílí, odsud vypadá obrovsky a opravdu pěkně! Tady se mi zalíbilo a ani tu tolik nefouká. Na poslední skálu tohoto vrcholku se pak musím nejdříve vrátit kolem té největší a pokračovat lesem dál směrem k vrcholku Plošina. Odsud se ale jen tak nechystám! Užívám si a prozkoumávám poslední skálu, nakonec se vracím ještě na tu největší a teprve teď přemýšlím, kam se zatoulám dál.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
5.jpg
6 (Velký formát).jpg
7.jpg
8.jpg
Tajemný vrcholek Lyry (1092 m. n. m.)
Aby těch skal nebylo (nejen) tento den málo, rozhodl jsem se jít na Lyru - vrcholek který je v podstatě hned naproti. Pár kilometrů to sice je (přibližně dva), ale svůj další cíl vidím velmi dobře už ze Žárového vrchu. Nejdříve pohoda z kopce a vstřebávám stále ten zážitek, abych chvilku nato zase strmě stoupal. Ale stojí to za to! Hned po výšlapu mě vítá další krásná skála, u které mi ale chvilku trvá přijít na to, jak se na ni vlastně co nejsnadněji dostat. Nakonec se mi to bez obtíží povede a opět si užívám krásný výhled. Čas už mě dnes ale tlačí, a tak se pomalu vracím z Lyry do Karlovy Studánky na poslední autobus. Když tak jdu lesíkem úplně spokojený a koukám, na kolik borůvek se tady v létě můžu těšit, za stromy u pěšinky zahlédnu ještě další tajemně schované skály. Mám z toho radost, a tak je jdu v rychlosti omrknout. Jsou nádherné, zase! Příště se sem musím podívat znovu a strávit tu daleko víc času, nejen teď na jaře.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4 (Velký formát).jpg
5.jpg
6.jpg
Horské louky s nádhernými výhledy (1464 m. n. m.)
To jindy se vydávám zdolat hned několik tisícovek v Jeseníkách najednou, tentokrát výjimečně po stezkách značených na hlavním hřebenu. Začínám na Skřítku a pokračuju přes vrcholky jako jsou Ztracené kameny (1250 m. n. m.), Pecný (1330 m. n. m.), Kamzičník (1420 m. n. m.) nebo Vysoká hole (1464 m. n. m.). Celou dobu mě opět uchvacují nádherné výhledy a dokonce je tak dobrá viditelnost, že v dálce vidím i vrcholky Beskyd. Jak už je zvykem, prohání se tu docela silný vítr, ale to na krásách těchto horských luk vůbec neubírá. Jediné co všechny ty dobré dojmy kazí, je docela častý pohled na uříznutý kopec s horní nádrží přečerpávající vodní elektrárny Dlouhé stráně, to moc horské přírodě nesluší. Po dvanácti kilometrech při kterých jsem procházel lesem, odpočíval na skalních útvarech i si užíval vysokohorské bezlesí, je nyní čas vydat se ještě dalších asi pět kilometrů z Ovčárny po známé stezce Bílá Opava do Karlovy Studánky. Celou dobu mě doprovází šum vody krásné horské říčky a už teď se sem těším zase příště.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4 (Velký formát).jpg
5.jpg
6.jpg
7.jpg
8.jpg
Karliny kameny v hloubi lesa (1079 m. n. m.)
Předtím mám ale chuť sbalit si batoh a poznat další tisícovku, lehnout si jen tak na skálu a vůbec nic neřešit. K tomu se přímo vybízejí Karliny kameny. Předtím než tuto tisícovku ale zdolám, se ještě zastavím na Jeleních kamenech (928 m. n. m.), které mám cestou. Už tady je totiž nádherný výhled nejen široko do okolí, ale také na krásný listnatý les pode mnou, který mě jindy zase dovede až ke Skalnímu potoku a jeho nádherným kaskádám i menším vodopádům. Přes tisíc metrů nad mořem se ocitám ale až na Karliných kamenech. Rád trávím čas na krásných skalách, vypínajících se nad hlubokým smrkovým lesem. Ani sem nevedou značené stezky, a tak za docela orientačně náročnější cestu je mi odměnou další klidné místo, které nabízí spoustu nezapomenutelných dní s rozhledem, který nikdy neomrzí.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
5.jpg
6 (Velký formát).jpg
7.jpg
8.jpg
Divoká příroda na Medvědím vrchu (1216 m. n. m.)
Vůbec nepřeháním, když nazvu Medvědí vrch divokým kouskem Jeseníků. Zdá se, jakoby toto místo bylo odříznuté úplně od všeho, vede sem totiž poměrně dlouhá cesta zakončená prudkým výšlapem lesem. Tím lesem, ve kterém jsem nejednou potkal kamzíky, stáda srnek nebo jindy zase laně s jelenem. Možná to byl ten stejný jelen, který na podzim během říje v lese vytruboval, zatímco já se procházel po vrcholku. I proto je toto místo mým úplně nejoblíbenějším v těchto horách, mám tady krásné zážitky a stále v paměti vzácná setkání s divokou zvěří. Také na Medvědím vrchu je pár pěkných skal, i když jsou spíše menší, než ty na které jsem doposud zvyklý. Skupina těch větších je teprve až těsně pod Medvědím vrchem, po levé straně cestou na Orlík, tedy na sousední vrchol. Pravě z těchto skal se vždycky loučím se dnem v Jeseníkách při západu slunce s přáním, nemuset ani scházet zpátky do víru města. Jenomže tak jako slunce zapadá, den končí a zpěv ptáků pomalu utichá - i můj čas pro dnešek vypršel a za posledních zbytků světla mířím zase domů - kde tělem jsem sice zpátky doma, duchem ale stále v horách.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
5.jpg
6 (Velký formát).jpg
7.jpg
10.jpg
9.jpg
8.jpg
Můj domov, Jeseníky. Jsem hrdý na toto pohoří se zachovalou přírodou, kterou tady u nás máme. Teď mám sice chuť objevovat jiná místa, chci znovu zažívat ten pocit, když poprvé zdolám vrcholek hor a naskytne se mi úplně nový, dechberoucí pohled. Chci poznávat naše krásné řeky, kterým člověk ponechal svobodu a mohou si tak nespoutaně protékat krajinou. Do Jeseníků se ale budu vracet vždycky. Ať už za vzpomínkami nebo za novými zážitky. Na překrásné skály tyčící se nad lesem, přesto zdobené listnatými stromky. Na horské louky nebo za šumem divoce tekoucích potoků. Pod úžasnou noční oblohu nebo do zuřivých dešťů a sněhových vánic. Těším se Hrubý Jeseníku, brzy zase nashledanou.
leden 2019, autorem je Pavel Čada
Veškerý obsah na stránce není povoleno kopírovat bez souhlasu autora.
Copyright © 2018 - 2019 PavelCada.cz | Všechna práva vyhrazena | Pracovní kontakt: cadapavel@email.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one