Pavel Čada.gif

Poodří a řeka dvou tváří

Poodří a řeka dvou tváří

Musím se přiznat, že chráněná krajinná oblast Poodří mě nenadchla až tak moc hned napoprvé. Řeka Odra tady protéká spíše loukami, lesů je tu pomálu a tak mi trochu chybí se někam zašít, jak bývám zvyklý. Navíc v této otevřené krajině je v dálce často na dohled rušná silnice, cyklostezky, vesnice i tyčící se vysoké budovy velkoměsta. K tomu jsem měl neustálý zvyk porovnávat řeku Odru s řekou Moravou v Litovelském Pomoraví, které je pro mě i po těch letech největší srdcovkou. Nakonec i přesto všechno jsem si Poodří oblíbil, zvykl jsem si na častý ruch okolo a našel si svá klidnější místa, na která se vracím. Alespoň do té doby, dokud nezmění svou podobu, protože i tady je řeka nesvázaná a živá - stejně jako nekonečné louky, které v létě kvetou, voní a doslova v nich bzučí život.
Pohádkové meandry i majestátní řeka
Řeka Odra pramení ve vojenském újezdu Libavá poblíž malé obce Kozlov. Cesta není daleká, není tomu dlouho a jako říčka vystupuje ze zakázané zóny a brzy vstupuje do chráněné krajinné oblasti Poodří. To jsem si osobně rozdělil do tří částí, které na etapy postupně procházím - opakovaně z obou břehů.
Poprvé se s Odrou setkávám jen kousek od začátku této chráněnky na podzim za Suchdolem nad Odrou. Do té doby jsem se s podobnou říčkou nesetkal. Úzké, přesto hluboké koryto s velmi četnými pohádkovými meandry, jenž se s úplnou přirozeností proplétají loukami. Vody je tu zrovna málo a je teplý, slunečný den - což se mi později velmi hodí. Hustého porostu na březích je tu totiž ještě z léta hodně, a tak mi chvilkama nezbývá nic jiného, než se brodit vodou. To se ostatně hodí i při několika soutocích, abych si nemusel místo obcházet a hledat padlý strom k přejití přes vodu nebo zřídkakdy přítomný most, je lepší opět brodit. Je to vlastně docela fajn zážitek. Prvním významným přítokem v Poodří vůbec je říčka Jičínka a než dojdu do Studénky, kde pro mě po asi dvaadvaceti kilometrech končí první etapa, brodím se ještě vodou Husího potoka - i přestože v tomto případě není úplně daleko od soutoku most. Právě kousek za Husím potokem je pro mě řeka v těchto místech nejzajímavější a to díky výrazné erozní činnosti a bohatě naplavenému dřevu.
Další část, kde mě čeká přibližně třináct kilometrů, začínám za Studénkou a mířím si to přes bývalý železniční most přímo k řece. Na chvilku ale přece jen odbočím k jednomu z téměř šedesáti rybníků, které v Poodří jsou a to rovnou asi k tomu nejvíce významnému - ke Kotvici. Umělé, lidmi vytvořené rybníky mě ale moc nezaujaly, a tak se po chvilce vracím do opravdové a poctivé přírody - tedy k nespoutané řece. Ta je tady již trochu "dospělejší", pomalu sílí a nejvíce výraznými znaky této části pro mě jsou o něco větší lužní lesíky doprovázející chladné zimní louky. Pak meandr těsně před protrhnutím, kdy je šíje už velmi zúžená a také lesní srázy, kdy se dá dojít kousek nad řeku a vidět ji tak z jiného pohledu.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
5.JPG
6 (Velký formát).jpg
7.jpg
8.JPG
Svou druhou tvář řeka Odra v Poodří ukazuje při soutoku s řekou Ondřejnicí, která pramení v podbeskydí na pohoří Ondřejník a předává odsud vodu, jenž významně Odru posiluje a mění. Řeka Odra je tu rázem daleko majestátnější a stává se z ní tok, který se začíná podobat evropskému veletoku, kterým také je. Meandrů je tu sice méně, jsou ale větší - stejně jako koryto řeky coby do šířky a říční terasy, které tu voda tvoří jsou vysoké i několik metrů. Takto si řeka plyne ještě přes Polanku nad Odrou a jen kousek před Ostravou se s Poodřím nadobro loučí.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
5.jpg
6 (Velký formát).jpg
7.jpg
8.jpg
9.jpg
10.jpg
11.jpg
12.jpg
13 (Velký formát).jpg
14.jpg
15.jpg
16.jpg
17.jpg
Drobné lesíky a živé louky
Tak jako mi u řeky dělají společnost především vážky a šídla, po procházkách drobnými lesíky se dostávám k nekonečným loukám. Na podzim a v zimě jsou to jen holé prostory bez známky čehokoliv zajímavého, nepočítám-li občasné setkání se zajíci, srnkami nebo volavkami. Na jaře jsem je zatím nezažil, protože jsem se věnoval jiným oblastem a projektům. Vynahradil jsem si to ale v létě, kdy tady louky bohatě kvetou a naplno ožívají. Tolik hmyzu jsem na jednom místě pohromadě snad nikdy neviděl. Kobylky, cvrčci, motýli, různí brouci, ale i sršně a moje oblíbené včely. Právě včely tady mají hotové žně, když rozkvete jejich milovaná, bohatě nektarodárná chrpa luční a o potravu tak tedy nemají nouzi, čehož naplno využívají - jsou totiž úplně všude.
1 (Velký formát).jpg
2.jpg
3.jpg
4.jpg
5.jpg
6.jpg
7.jpg
8.jpg
9.jpg
10 (Velký formát).JPG
11.JPG
12.JPG
Na to, že na mě Poodří neudělalo hned napoprvé úplně dokonalý dojem, jsem nakonec rád, že jsem tento krásný kout Česka poznal a do teď se sem rád vracím. Nejvíce v paměti mi zůstane brodění v meandrech, které si do Poodří zajedu někdy při nižší hladině určitě zopakovat. Procházet se po loukách plných květů a hmyzu bylo velmi příjemné a na odpočinek u břehů s vysokými terasami koryta a do toho radostné zpívání ptáků, budu také rád vzpomínat. Myslím, že se nakonec ještě rád podívám do obou tváří řeky Odry - ať už dříve do těch které znám, nebo později do tváří přírodou a časem změněných.
První jarní den 20. březen 2020, autorem je Pavel Čada
Uzavřený projekt (článek je kompletní).
Použitá fototechnika: Canon EOS 600D + základní objektiv, teleobjektiv Canon EF-S 55-250mm f/4-5,6 IS STM

Veškerý obsah na stránce není povoleno kopírovat bez souhlasu autora.
Copyright © 2018 - 2020 PavelCada.cz | Všechna práva vyhrazena | Pracovní kontakt: cadapavel@email.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one