Musím se přiznat, že chráněná krajinná oblast Poodří mě nenadchla až tak moc hned napoprvé. Řeka Odra tady protéká spíše loukami, lesů je tu pomálu a tak mi trochu chybí se někam zašít, jak bývám zvyklý. Navíc v této otevřené krajině je v dálce často na dohled rušná silnice, cyklostezky, vesnice i tyčící se vysoké budovy velkoměsta. K tomu jsem měl neustálý zvyk porovnávat řeku Odru s řekou Moravou v Litovelském Pomoraví, které je pro mě i po těch letech největší srdcovkou. Nakonec i přesto všechno jsem si Poodří oblíbil, zvykl jsem si na častý ruch okolo a našel si svá klidnější místa, na která se vracím. Alespoň do té doby, dokud nezmění svou podobu, protože i tady je řeka nesvázaná a živá - stejně jako nekonečné louky, které v létě kvetou, voní a doslova v nich bzučí život.