Pavel Čada.gif

Řeka

Řeka

Rodím se vysoko v horách. Křišťálově čistá.
Potůčkem malým jsem. Říčkou se stávám.
Brzy však budu mohutným tokem. Tekoucím k moři a tomu se odevzdávám.
Oddaně. V celé své kráse.
Den co den. Znovu a zase.
Avšak předtím čeká mě ještě dlouhá cesta. Přes louky, lesy i města.
U obydlí často svázaná jsem. To jindy nechají mě žít si svým životem.
Svobodná vlním svůj spletený cop. Ten, jenž občas rozcuchám.
Do polí a luhů jak příjde mi vhod. Prastarým tůním život zas dám.
S radostí své sestry potkávám. A v tichosti se tváří v tvář setkávám.
Každá jiný příběh máme. Z těch míst kudy protékáme.
Při soutoku klidné hladiny. Ty však klamou.
Od pradávna ví se přece. Že tiché vody břehy melou.
Melou břehy melou. A všechno s sebou berou.
Pamatuji si toho tolik. Vždyť kolik vody v mém korytu už proteklo.
A s těmi příběhy. Kolik lidí k mým břehům za tu dobu usedlo.
Tváře plné vrásek. Hlavy plné trápení.
A na srdci jizvy. Co se nikdy nehojí.
Přicházejí často. Úlevu hledají.
Vidím v nich tu podobu. Zrcadlí se na hladině.
Stálý boj o svobodu. Co nechtějí si nechat vzít.
Třeba že ji právě nemají. Ví však, že stále musí za ní jít.
Řeko má. I já k tvým břehům usedám.
Usedám a zjizvené srdce mám. Úlevu u tebe však nalézám.
Tvé vody klid mi přinášejí. A starosti s sebou pryč odnášejí.
Hodiny strávené v přítomnosti tvé. Naději dává mi na cestě trnité.
Řeko má. Vždyť vím, že jsi mi podobná.
Já podobný tobě. Jen svoboda životu smysl dá.
Někdy ale ztrácíme ji. Berou nám všechno co máme.
Co nás ale spojuje nejvíc. Že se nikdy nevzdáváme.
Řeka.jpg
červenec 2019, autorem je Pavel Čada
Veškerý obsah na stránce není povoleno kopírovat bez souhlasu autora.
Copyright © 2018 - 2019 PavelCada.cz | Všechna práva vyhrazena | Pracovní kontakt: cadapavel@email.cz
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one