Vždy na konci léta vyhánějí včely trubce (včelí samce) z úlu, aby se žádný z nich nepřiživoval a včely tak nepřicházely o zásoby na zimu. Trubce čeká nemilosrdná smrt, protože buď to vyhladoví nebo umrznou. Je to ale zbytečné. Včely mají totiž smůlu, o med při medobraní stejně přijdou - pro užitek lidí. Med a všechny ty včelí produkty konec konců ale nejsou ani zdaleka všechno, o čem by si lidé bez včel mohli nechat jen zdát. K tomu aby stromy, keře či rostliny tvořily plody, musejí být nejdříve jejich květy opyleny. Některé rostliny k tomu využívají samoopylení, dalším stačí vítr, který přenese pyl z jednoho květu na druhý. Především voňavé květy plné nektaru a pylu ale lákají hmyz, který s rostlinami vlastně nechtěně spolupracuje. Hmyz se přiletěl jen najíst, nevědomky a bez záměru květ ale opylí, což byl zase cíl rostliny - proto nabízí sladký nektar. Motýli, čmeláci nebo včely samotářky - to je jen malý zlomek, největší práci odvedou včely medonosné.
Pokud by nedošlo k opylení, nebyla by ani úroda. Bez tak důležitého procesu, které tedy z největší části zajišťují včely, nebylo by ani většiny ovoce a zeleniny, na které jsme zvyklí. Mrkev, rajčata, papriky, okurky, cukety, jablka, hrušky, meruňky, třešně, jahody, maliny, ostružiny, ale i švestky, hrozny nebo třeba melouny. To všechno by bez včel nebylo, nebo by byla úroda velmi bídná. Tak stejně by jsme mohli zapomenout na ořechy či různá semínka. Kávu by jsme si už neuvařili, nebylo by totiž z čeho - i kávovník potřebuje opylení, aby plodil. Nakonec například i bavlna nám může posloužit nejen v módním průmyslu díky včelám, které květy bavlníku taktéž opylují a tak se rodí jeho plody, ze kterých se později vyrábí vlákna. Zdá se, že přeplněné regály v obchodech by bez včel najednou byly poloprázdné a nabídka potravin velmi chudá, stejně jako množství vitamínů a všech známých prospěšných látek pro naše tělo. Lidé by se měli více zamyslet na postoji k přírodě a tedy i ke včelám, kterým vděčíme za mnoho. Nemluvě o kolapsu ekosystému, který bez včel a hmyzu obecně hrozí.
Nicméně oblasti bez včel - místa kde už vyhynuly, nejsou žádným vymyšleným příběhem, ale smutnou skutečností, kdy včely zaplatily tu nejvyšší cenu. Celý ten nápor jednoduše nezvládly. Kdesi v Číně, aby byla alespoň nějaká úroda, role hlavních opylovačů se museli ujmout samotní lidé. Ti se speciálními štětečky opylují květ po květu. Jak směšný a zároveň velmi smutný pohled. Další z těžko uvěřitelných případů se odehrává v Americe. Tam si velkochovatel včel na jaře koupí uměle vytvořená včelstva - nakonec má klidně i pár kamionů plných úlů. S těmi cestuje do obrovských sadů s ovocnými stromy, nebo na známé kalifornské plantáže plné mandloní. Je to velký byznys, kdy chovatel včel dostane nemalé peníze za to, že se včelami přijel a ty mohou opylovat květy stromů, ze kterých pak tedy bude úroda k lidské spotřebě. Další zisk má chovatel samozřejmě z medu, který včelám všechen odebere. Kočování napříč Amerikou nějakým kamionem asi nebude úplně přirozený život včel. On s nimi ani chovatel nejezdí z dobrého srdce a kvůli dobrým úmyslům, aby včely třeba nehladověly. To je mu úplně jedno. Jsou to v podstatě jen jeho malí zaměstnanci, kteří dobře sypou. Je to pouze zvrácený byznys - honba za ziskem, která každoročně na závěru sezóny často končí tak, že aby chovateli odpadla starost o početná včelstva přes zimu (kdy mu nic nevynášejí), včel se jednoduše zbaví - zahubí je. A na jaře si zase pořídí nové. Jak tohle asi jednou může dopadnout?